Proč tolik lidí čeká na motivaci… a právě proto se nikdy neposunou?

Spousta lidí si myslí, že ti úspěšní mají prostě větší motivaci. Že se ráno probudí plní energie, chtějí makat, chtějí trénovat, chtějí na sobě pracovat. Jenže realita vypadá úplně jinak. Ti nejlepší se od ostatních často neodlišují tím, že by měli víc chuti. Odlišují se tím, že dokážou pokračovat i ve chvíli, kdy ta chuť zmizí. Tohle je moment, který spoustu lidí zaskočí. Na začátku jsme nadšení, máme plán a chceme prostě změnu. 

Toužíme po lepším výkonu, lepší postavě, lepší psychice nebo celkově epším životě. Jenže pak přijde únava, stres, horší den, chyba, konflikt doma nebo prostě obyčejné "dnes se mi nechce". A právě na tomhle se ukazuje ten obrovský rozdíl mezi tím, kdo o změně jen mluví, a tím, kdo ji opravdu začne budovat.Jedna sportovkyně popisovala, jak byla na extrémně náročném soustředění. Na začátku plná energie a motivace. Jenže ke konci už byla psychicky tak vyčerpaná, že přemýšlela, jak se rannímu tréninku vyhnout. A když si to později zpětně přehrávala v hlavě, měla pocit, že je mentálně slabá. Že když něco opravdu chce, přece by neměla mít chuť utéct. Jenže právě tady lidé často nechápou jednu důležitou věc. 

Motivace není stabilní, ale kolísá. A vůle není žádná magická vlastnost vyvolených lidí. Je to schopnost pokračovat i ve chvíli, kdy nadšení spadne dolů. Náš mozek totiž miluje komfort. Miluje známé cesty, automatické reakce a úsporu energie. Když jsme unavení nebo pod tlakem, přirozeně nás táhne k tomu vypnout, odložit to, utéct od nepohodlí. A právě proto je obrovský problém stavět svůj život jen na tom, "až budu mít motivaci". Protože pokud čekáte, až se vám bude chtít, váš život začne řídit nálada místo vás. Možná i vy znáte situace, kdy si říkáte, že chcete něco změnit, ale pokaždé vás něco stáhne zpátky. Jenže často to není lenost. A není to ani slabost. Je to jenom to, že jste nikdy nebyli naučení pracovat sami se sebou ve chvíli, kdy přichází nepohodlí, únava nebo vnitřní odpor.

A právě tam začíná skutečný mentální trénink. Nemluvím o motivačních větách, nebo videách, ale o pochopení vlastních reakcí, návyků a toho, co se děje v hlavě ve chvíli, kdy věci přestávají být pohodlné. Protože komfortní zóna není jen místo, kde je nám dobře. Komfortní zóna je hlavně to, co je nám známé i když nás to může paradoxně ničit. Ti nejlepší sportovci, lídři nebo lidé, kteří dokážou dlouhodobě růst, nejsou bez strachu, bez pochybností nebo bez krizí. Jen se naučili neřídit každé svoje rozhodnutí momentální emocí. Naučili se pokračovat i ve chvíli, kdy jejich hlava začne hledat důvod, proč to vzdát. 

A možná je teď dobrá otázka právě pro vás. Kolik věcí ve svém životě opravdu chcete… ale čekáte, až na ně jednou budete mít správnou náladu, energii nebo motivaci? Pokud chcete lépe pochopit, jak funguje motivace, vůle, práce s tlakem, negativními myšlenkami nebo mentální nastavení při výkonu, sledujte blog nebo se ozvěte na konzultaci. Protože psychická odolnost nevzniká ve chvíli, kdy je všechno snadné. Vzniká právě tehdy, když by bylo nejjednodušší to vzdát.