Proč je posedlost flow jedním z největších mýtů sportovní psychologie?

Když se sportovců zeptám, co by chtěli během závodu zažít, často odpovídají stejně. "Chtěl bych se dostat do flow." Nebo: "Potřebuju být v zóně." Flow se dnes stalo téměř magickým slovem. Mnoho lidí má pocit, že právě ono je klíčem k vrcholnému výkonu. Jenže tady se dopouštíme jedné zásadní chyby. Flow není něco, co můžeme chtít. Flow je něco, co se může objevit jako důsledek.

Pojem flow popsal psycholog Mihály Csíkszentmihályi už v sedmdesátých letech jako stav úplného ponoření do činnosti. Člověk přestává přemýšlet sám o sobě, nevnímá plynutí času a jeho pozornost je plně zaměřená na to, co právě dělá. Není to stav, kdy se cítíme dokonale. Je to stav, kdy jsme natolik zaměstnaní samotným výkonem, že už nemáme prostor řešit, jak u něj vypadáme nebo jestli uspějeme. Paradox je, že ve chvíli, kdy si během závodu řeknete: "Musím se dostat do flow," už jste z něj pravděpodobně vypadli. Vaše pozornost se totiž přesune z úkolu na vlastní prožívání. Přestanete řešit soupeře, techniku nebo další míč a začnete kontrolovat sami sebe. Jak se cítím? Jsem dost soustředěný? Proč to ještě nepřišlo? A právě tahle sebekontrola je jedním z největších nepřátel flow.

To potvrzuje i současný výzkum. Studie zabývající se flow a takzvaným clutch performance ukazují, že sportovci nepodávají nejlepší výkony proto, že jsou ve flow. Naopak – flow často přichází až jako vedlejší produkt dobře nastaveného výkonu. Navíc existují situace, kdy špičkový výkon vůbec není doprovázen flow, ale jiným psychologickým stavem označovaným jako clutch. Ten se vyznačuje vysokou mírou vědomé kontroly, maximálním soustředěním a intenzivním úsilím, přesto může vést ke stejně kvalitnímu výsledku.

Další zajímavý poznatek přinesla rozsáhlá metaanalýza 28 studií. Dlouho se tvrdilo, že flow vzniká jednoduše tehdy, když je úroveň našich schopností v rovnováze s obtížností úkolu. Ve skutečnosti je tento vztah mnohem složitější. Rovnováha mezi výzvou a dovedností je sice důležitá, ale sama o sobě nestačí. Významnou roli hrají také jasný cíl, okamžitá zpětná vazba, pocit kontroly nad situací nebo vnitřní motivace. Jinými slovy – flow nevzniká stisknutím jednoho tlačítka. Je výsledkem souhry několika podmínek. To potvrzují i nejnovější neurovědní práce. Vědci dnes upozorňují, že flow není univerzální stav, který lze navodit stejným postupem u každého člověka. Záleží na zkušenostech sportovce, typu úkolu, míře autonomie, motivaci i konkrétní situaci. Proto ani neexistuje jednoduchý recept typu "udělejte tyto tři kroky a dostanete se do flow". Možná právě proto tolik sportovců zůstává zklamaných. Jdou na start s představou, že musí cítit lehkost, jistotu a absolutní klid. Jenže přijde nervozita. Zvýšený tep. Pochybnosti. A okamžitě si myslí, že dnes to nebude ono. Ve skutečnosti ale většina vrcholových výkonů nezačíná pocitem dokonalosti. Začíná tím, že sportovec přijme, jak se právě cítí, a zaměří pozornost na první konkrétní úkol. Další míč. Další překážku. Další krok.

Čím víc se snažíme flow chytit, tím víc nám uniká. Je to podobné jako usínání. Když si večer opakujete, že musíte okamžitě usnout, většinou se to nepovede. Jakmile ale přestanete usnutí kontrolovat, přijde samo. S flow je to velmi podobné. Pokud tedy před závodem přemýšlíte, jak se dostat do zóny, zkuste změnit otázku. Ne"Jak se dostanu do flow?", ale "Na co potřebuji zaměřit pozornost právě teď?" Právě tahle změna myšlení může být paradoxně tím nejlepším krokem k tomu, aby se flow objevilo. A pokud nepřijde? Neznamená to, že nemůžete podat špičkový výkon. Znamená to jen, že výkon není závislý na tom, jestli se cítíte výjimečně. Výkon vzniká tím, co děláte právě teď. Flow může přijít až cestou...