Co když výkon nekazíte rukama ani hlavou, ale očima?

Sportovci jsou zvyklí přemýšlet o technice, kondici, sebevědomí nebo zvládání stresu. Když se nepovede rozhodující střela, servis, putt nebo hod, hledají chybu v pohybu. Ruka nebyla dostatečně uvolněná. Pohyb začal příliš brzy. Tělo nebylo ve správné pozici. Jenže část problému může vzniknout ještě předtím, než se sportovec vůbec pohne. Může začít tím, kam se dívá. Nejúspěšnější sportovci se totiž často nedívají více než ostatní. Naopak. Jejich pohled bývá v rozhodujícím okamžiku klidnější, stabilnější a zaměřený na podstatné místo. Tento jev se ve sportovní psychologii označuje jako Quiet Eye, tedy "klidné oko".

Neznamená to, že sportovec přestane hýbat očima nebo že se má strnule dívat na jeden bod. Quiet Eye je poslední stabilní fixace nebo plynulé sledování důležitého objektu před zahájením rozhodující části pohybu. Může jít například o pohled golfisty na míček před úderem, basketbalisty na koš před střelou nebo střelce na cíl těsně před výstřelem. Přesná podoba se mění podle sportu, ale princip zůstává podobný: těsně před provedením pohybu se zrak na chvíli přestane chaoticky přesouvat a zůstane u informace, kterou mozek pro danou akci skutečně potřebuje. Výzkum Quiet Eye je spojen především se jménem kanadské profesorky Joan Vickers, která pomocí technologie sledující pohyby očí začala porovnávat, kam a jak dlouho se dívají úspěšnější a méně úspěšní sportovci. Ukázalo se, že experti před provedením přesného pohybu často vykazují delší nebo vhodněji načasovanou poslední fixaci než začátečníci. Rozdíl mezi nimi tedy nemusí být pouze v tom, jak kvalitně pohyb provedou, ale také v tom, jaké vizuální informace jejich mozek získá před jeho zahájením. Metaanalýza sportovních studií skutečně našla souvislost mezi charakteristikami Quiet Eye, úrovní dovednosti a následnou úspěšností výkonu, přičemž nejsilnější důkazy pocházejí z úloh zaměřených na přesnost.

To dává smysl. Mozek potřebuje před pohybem vyhodnotit polohu cíle, vzdálenost, směr, načasování a zvolit odpovídající motorický program. Když oči těkají mezi cílem, soupeřem, okolím a místem, kam se sportovec obává poslat míč, dostává nervový systém proměnlivé informace. Stabilnější pohled může mozku vytvořit krátké okno, během kterého dokončí přípravu pohybu, aniž by ji neustále přepisoval. Quiet Eye proto pravděpodobně není jen otázkou vidění. Je spojením vnímání, pozornosti a řízení pohybu. Stabilní pohled může pomáhat odfiltrovat nedůležité podněty, udržet pozornost na úkolu a vytvořit přesnější podmínky pro provedení naučené dovednosti. Současně je ale fér říct, že vědci stále nemají definitivní odpověď na to, jak přesně tento mechanismus funguje. Systematické přehledy potvrzují jeho vztah k přesným motorickým úlohám, zároveň však upozorňují, že samotná délka fixace nevysvětluje celý výkon. A právě tady je důležitý rozdíl. Quiet Eye neznamená prosté pravidlo: Čím déle se budu dívat, tím lépe dopadnu.

Novější práce ukazují, že stejná délka pohledu může doprovázet úspěšný i neúspěšný pokus. Podstatné tedy není pouze to, jak dlouho fixace trvá, ale také kam je zaměřená, kdy začíná, kdy končí a zda odpovídá konkrétní dovednosti. Například u basketbalové střelby vědci zkoumali nejen délku pohledu, ale i jeho umístění a načasování vůči samotnému pohybu. Výsledky naznačují, že efektivní zraková strategie je přesnější pojem než pouhé "dívejte se déle". Nejzajímavější je, co se s pohledem děje pod tlakem. Když sportovec znervózní, pozornost se často rozpadne. Oči začnou rychleji přeskakovat, sportovec kontroluje okolí, výsledek nebo vlastní pohyb a hůře udrží pohled na podstatné informaci. Ve studii elitních biatlonistů byl výkon pod tlakem spojen se změnami vizuální pozornosti. Choking tedy nemusí vznikat pouze kvůli negativním myšlenkám nebo napětí ve svalech. Tlak může změnit také způsob, jakým sportovec před pohybem sbírá informace očima.

Možná proto někteří sportovci popisují, že se jim v rozhodujícím okamžiku všechno "rozuteklo". Nemusí jít jen o metaforu. Jejich pozornost i pohled skutečně mohly začít přeskakovat mezi několika věcmi najednou. Cíl, soupeř, trenér, výsledek, předchozí chyba, obava z další chyby. V takovém okamžiku může sportovec technicky umět všechno potřebné, ale jeho mozek nedostane před zahájením pohybu dostatečně stabilní informaci. Dobrou zprávou je, že způsob práce s pohledem lze do určité míry trénovat. Ve studii golfistů vedl trénink Quiet Eye nejen ke změně zrakového chování, ale také k lepším výsledkům v soutěžním puttování. Délka Quiet Eye v této studii významně souvisela s výkonem a přínos tréninku se ukázal i při testování pod tlakem. Další výzkumy našly zlepšení přesnosti například při basketbalové střelbě, i když výsledky se lišily podle zkušenosti hráčů a obtížnosti situace. To ovšem neznamená, že má sportovec začít během závodu násilně držet oči na jednom bodě. Jakmile z Quiet Eye vytvoří další povinnost, kterou musí vědomě kontrolovat, může si paradoxně přidat další zdroj napětí. Zrakovou rutinu je potřeba nacvičit v tréninku stejně jako techniku. Nejprve v jednoduchých podmínkách, později v únavě, pod časovým tlakem a v situacích podobných závodu.

Prakticky může sportovec začít tím, že si položí tři otázky. Kam se dívám bezprostředně před zahájením pohybu? Je tento bod skutečně důležitý pro provedení úkolu? A zůstává můj pohled pod tlakem stejně stabilní jako při tréninku? Golfista může sledovat, zda před úderem neodvede oči příliš brzy od míčku. Basketbalista může pracovat s konkrétním místem na obroučce místo obecného pohledu na celý koš. Střelec může porovnat poslední fixaci při povedených a nepovedených pokusech. U dynamických sportů je situace složitější, protože cílem nemusí být nehybný bod, ale pohybující se soupeř, míč nebo prostor. I tam však dává smysl sledovat, zda sportovec v rozhodujícím okamžiku čte relevantní informace, nebo zda jeho oči reagují chaoticky na všechno kolem.

U sportů se psem může být toto téma obzvlášť zajímavé. Psovod se nedívá pouze na jednu překážku nebo bod. Musí vnímat pohyb psa, vlastní trasu, následující prvek i prostor kolem sebe. Přesto i zde může výkon narušit pohled zaměřený na špatné místo. Když se psovod příliš dlouho dívá na překážku, které se bojí, kontroluje předchozí chybu nebo zůstává očima za psem, může později předat informaci o dalším směru. Quiet Eye proto nelze do každého sportu jednoduše zkopírovat. Je potřeba nejprve zjistit, která vizuální informace je v daném okamžiku skutečně klíčová. A právě to je na tomto výzkumu možná nejzajímavější. Výkon nezačíná až pohybem. Začíná už několik okamžiků před ním, kdy mozek rozhoduje, co z okolí použije a co ignoruje. Když tedy příště pokazíte jednoduchý pohyb, možná nebude první otázkou: "Co jsem udělal špatně?" Možná bude užitečnější zeptat se: "Kam jsem se díval těsně předtím?" Protože někdy ruce pouze dokončí chybu, která začala očima.