"On se pořád učí, ale ty známky tomu vůbec neodpovídají." Kdo by tuhle větu neznal. A kdo ji jako dítě aspoň jednou neslyšel… nebo neměl chuť ji slyšet naposledy. Člověk měl přitom pocit, že se opravdu snaží. Seděl nad sešity, memoroval poučky, data, definice, přeříkával si všechno možné dokola… a stejně to v hlavě dlouho nezůstalo. Nebo tam to...
Proč jsem se vlastně začala věnovat mentálnímu tréninku a koučování? Protože sama velmi dobře vím, co s člověkem dokáže udělat stres a tlak ve chvíli, kdy na něčem opravdu záleží. Ať už stojíte na startu závodů, jdete na zkoušku nebo máte před sebou důležitou situaci v práci.
V poslední době mě k jednomu zamyšlení přivedli sami klienti. A čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, jak zvláštní věc to vlastně je.
Někdy máme tendenci myslet si, že špičkoví sportovci vyhrávají téměř pořád. Že když se člověk dostane na vrchol, znamená to skoro dokonalost – minimum chyb, minimum proher a jeden velký úspěch za druhým. Jenže realita vrcholového sportu vypadá úplně jinak. A Roger Federer to ve svém projevu popisuje jednou jednoduchou, ale velmi silnou myšlenkou....
Zkuste se na chvíli zastavit a zaposlouchat se. Ne do zvuků ulice, ale do toho, co se děje u vás v hlavě. Každý z nás tam má vypravěče, který nikdy nemlčí. Komentuje co děláme, hodnotí naše okolí a – ruku na srdce – až příliš často nás trefně a nevybíravě uráží. Tenhle vnitřní hlas není jen nějakou metaforou, ale je...
Každý z nás má v životě chvíle, které by nejraději vymazal. Nepříjemný rozhovor, selhání, zklamání, tlak v práci, moment na sportovišti, kdy se něco nepovede. Když o takových věcech mluvíme, často slyšíme slovo trauma. Jenže z pohledu toho, jak funguje náš mozek, je realita o něco složitější – a zároveň nadějnější.
Znáte ten pocit, kdy stojíte na startu, pes je perfektně soustředěný a vy máte pocit, že parkur v hlavě vidíte jako na dlani? Přesně tak jsem se cítila včera na zkouškách. Jenže rally obedience je sport, kde o úspěchu rozhodují detaily, a já jsem včera dostala lekci, kterou mi neudělil rozhodčí, ale moje vlastní šedá kůra mozková. Stačila jedna...
Představ si úplně obyčejné ráno. Sedíš u kávy, ještě nejsi úplně vzhůru a jen tak projíždíš zprávy. Narazíš na nějaký titulek, něco tě zaujme… a během pár vteřin cítíš, jak se ti stáhne břicho a hlava se rozjede. Najednou máš pocit, že ten den bude nějak těžší, i když se ve skutečnosti vůbec nic nezměnilo. A to je přesně ono....
Když se řekne Alex Honnold, většina lidí si představí chlapa, co leze bez lana na El Capitan, a první reakce bývá: "Tohle není normální." Jenže když se na to podíváš blíž a zaposloucháš se do toho, jak o tom mluví on sám, začne to celé dávat úplně jiný smysl. On není někdo, kdo by strach neměl, ani někdo, kdo by...
Někdy k naprostému převratu v životě stačí pouhé mrknutí oka, jedna nešťastná sekunda, kdy špatně dopadnete na palubovku, hlavou trefíte mantinel nebo se vám do cesty připlete nepozorný řidič. V tu chvíli se člověk, kterému ještě před chvílí tleskaly davy a svět mu ležel u nohou, náhle probouzí do reality, ve které vůbec netuší, co si počít se...
Při nedávném udílení prestižních cen Women Changing the World Awards, které v Praze propojilo ty nejzajímavější projekty z celého Česka a Slovenska, se stalo něco, co mi potvrdilo, že cesta, po které společně jdeme, má obrovský smysl. V obrovské konkurenci stovek silných příběhů a iniciativ získal můj přístup k mentálnímu koučinku a projekt Ruka v...
Existují slova, která vypustíme z pusy jen tak mezi řečí, ale v naší hlavě zůstanou viset jako nevypratelný flek na oblíbeném tričku. Jsou to nálepky. Rychlé, pohodlné a nebezpečně účinné zkratky, kterými uzavíráme lidi, situace a – co je nejhorší – i sami sebe do krabic, ze kterých se sakra těžko leze ven.
Znáš ten moment, kdy něco děláš – mluvíš na poradě, stojíš na startu nebo jsi uprostřed něčeho, na čem ti fakt záleží – a najednou ti dojde, že jsi poslední chvíli vlastně vůbec nebyla "tam"? Že jsi fungovala, možná i docela dobře, ale vlastně nevíš jak? A pak přijde malá chyba, zadrhnutí nebo jen ten pocit, že to prostě nebylo...
Ta chvíle přijde nečekaně. Sedíte u stolu, koukáte do monitoru a přesně víte, co máte udělat. Jenže vaše tělo se vzpouzí jako kůň, který se rozhodl, že přes tuhle překážku prostě neskočí. Všechno vás bolí, ale není to svalovka z fitka. Je to tichá, lepkavá únava, která nejde "vyspat". Pokud se v tom poznáváte, vítejte v klubu. Marian Jelínek to...
Představte si, že máte v hlavě malý animovaný velín – přesně jako ve filmu V hlavě. Radost, Strach, Vztek a Smutek tam pobíhají kolem pultu, zobou popcorn a nonstop vám komentují život. Většina z nás tyhle hlasy bere jako otravné sabotéry, kteří nám přišli úmyslně zkazit den. Ale co když jsou to ve skutečnosti vaši nejvýkonnější analytici, kteří...
Stojíte na startovní čáře. Je úplně fuk, jestli držíte v ruce mikrofon před zaplněným sálem, nebo vedle Vás sedí pes s pohledem "dnes mě zaujíma jen ten pes vedle." Ten pocit je stejný: žaludek se vám zkroutí do vánočky, dech se zasekne v krku a v hlavě se spustí hororový scénář v režii vašeho vlastního mozku. Tenhle moment rozhoduje o...
Představte si Věru. Věra stojí před dveřmi zasedačky, v ruce žmoulá ovladač na prezentaci a má pocit, že právě spolkla živou žábu. Její mozek jde na plné obrátky: "Věro, všichni poznají, že jsi podvodnice. Nikoho nezajíma co máš připraveno. Určite se zas zakoktáš. A šéf se určite zeptá na něco a ty nebudeš znát odpověd."
